Historie

Katedra Blízkého východu je pokračovatelkou několika století akademického zájmu o blízkovýchodní problematiku na Karlově univerzitě, kde již v 16. století působil Matthaeus Aurogallus – Golthan jako profesor hebrejského jazyka. Na počátku moderních dějin našich oborů působil na Karlově univerzitě například Saul Isaak Kämpf, jenž se zabýval srovnávacím studiem semitských jazyků nebo arabista Max Grünert.

Všestranný Rudolf Dvořák, jenž zasáhl stejně významně do arabistiky jako do sinologie, se stal řádným profesorem orientální filologie v roce 1890 a působil také jako rektor celé univerzity (1915–16). Na Dvořákův seminář navázal seminář pro pomocné vědy východní a novější arabštinu vedený Aloisem Musilem (1921–1939) a seminář pro filologii semitskou vedený Rudolfem Růžičkou (1923–1939).

V období poválečném na tuto tradici navázal seminář pro semitskou filologii, seminář pro tureckou a novoperskou filologii a seminář pro literatury a politické i kulturní dějiny islámské, které byly v roce 1950 sloučeny do katedry filologie a dějin Předního východu a Indie. I v poválečném období v těchto seminářích působili někteří vynikající badatelé, například profesor perské a novoturecké literatury Jan Rypka, jímž editované Dějiny perské a tádžické literatury (1956–1963) byly přeloženy například do angličtiny a němčiny.

Sjednocování kateder vedlo k přičlenění věd o Dálném východě a vzniku rozsáhlého Ústavu afrických a asijských studií. V 90. letech 20. století vedla potřeba specializovaných přístupů i postupná eroze konceptu „orientalistiky“ k vytvoření menších pracovišť, soustřeďujících se na organicky ohraničené areálově a kulturně vymezené celky. Nově vzniklý Ústav Blízkého východu a Afriky (1993) měl pomoci udržet také obor afrikanistika, jenž však navzdory svému významu v roce 2006 zanikl.

Vývoj ústavu se následně ubíral směrem k posílení významu blízkovýchodních oborů v rámci FF UK, zejména v posílení výuky moderních a současných dějin. Cílem je dosažení rovnováhy mezi tradičně silnou výukou jazyků oblasti, výzkumem středověkých i novějších dějin a ohledem na současnou problematiku. V roce 2018 došlo k akreditaci modernizovaných programů, zohledňujících vývoj oborů v západní Evropě a v USA. Vznikají tak blízkovýchodní studia (bakalářské, navazující magisterské i doktorské studium), jež na bakalářské úrovni nabízejí specializace arabistika, íránistika a turkologie, v navazujícím magisterském studiu pak specializace dějiny a kultury Blízkého východu a jazyky a literatury Blízkého východu. Program hebraistika a židovská studia si v nově akreditované formě udržuje důraz na studium jazyka (biblická a moderní izraelská hebrejština), stejně jako blízkovýchodní studia však rozšiřuje nabídku předmětů dotýkajících se dějin i současnosti Židů v zemi Izraele i v diaspoře. V souladu s akademickým i společenským významem oblasti byl v roce 2018 upraven název na Katedru Blízkého východu (Department of Middle Eastern Studies).

Úvod > Katedra > Historie